Jak se z evenťačky švadlena stane :-)

Za týden už to bude rok, co jsem začala intenzivně šít a nějakou dobu na to, také intenzivně přemýšlet, jestli nezměním zcela úplně svůj pracovní obor a nezačnu šít jako vážně :-) Ano, už rok žijeme v podivné době, plné omezení a opatření, která si moje generace, myslím, ani nebyla schopná představit. Ale stalo se. Při ohlédnutí zpátky ale musím říct, že mi ten uplynulý rok přinesl jen samé dobré věci! Přinesl mi šití, které se mi stalo vášní a zcela mě pohltilo. Svůj život bez šití si jen těžko dovedu představit. A ten uplynulý rok mi také přinesl nového životního partnera, bez kterého si život dovedu také jen těžko představit a jsem za to neskonale vděčná.

Ale zpátky k nadpisu. Jak se z eveňtačky stane švadlena? :-) To se tak téměř celý dosavadní pracovní život (cca 20 let) pohybujete ve velkých korporátních společnostech, v oddělení marketingu, sponzoringu nebo eventů a říkáte si, je to fajn a baví mě to. Mojí náplní práce bylo zajišťovat společenské, kulturní a sportovní akce pro klienty naší společnosti, plánovat a realizovat marketingové kampaně. Pro ještě lepší představu, jsem zajištovala např. gala večeře v luxusních hotelích, sportovní akce v nejrůznějších lokalitách po celé ČR nebo objednávala celá divadelní představení :-) V mezi čase jsem schvalovala vizuály kampaní, chodila po schůzkách a vybírala dárky, které budeme dávat klientům k Vánocům.

Těsně před Covid obdobím, myslím, že tak už naše životy budeme dělit navždy, tedy před Covidem a po Covidu, jsem již vše výše uvedené nedělala té velké bankovní společnosti. Pár měsíců jsem pracovala v menší společnosti, typu rodinné firmy. Ale pak přišel zmiňovaný Covid a obor eventů a reklamních agentur skončil, řekla bych, ze dne na den. Najednou se lidé nesměli stýkat. Tento business je ale na stýkání postaven. S mým setrváním v reklamní agentuře byl amen.

A tady to začalo. Stroj jsem doma měla. Vždy jsem sem tam zkrátila záclony nebo ušila polštářek na sedačku, a tak jsem sedla a začala šít tolik potřebné roušky. Zhruba po měsíci už mě malinko přestaly bavit. Ušila jsem jich někde lehce pod tisícovku. Přemýšlela jsem, co dál. Jako dar z nebes jsem dostala darem ještě jeden šicí stroj, tzv. overlock, který při šití dovoluje větší parádičky a tak jsem se rozhodla ušít první kousky oblečení. První tričko, šaty, kraťasy, mikinu. S každým dalším kouskem jsem byla stále víc a víc nadšená a s každou novou šicí dovedností se mi v hlavě rodil sen. Ten pocit, když si něco ušijete, vezmete na sebe a lidé vám to dokonce ještě pochválí je k nezaplacení. A tak jsem celé jaro seděla u strojů (jinou práci v tu chvíli stejně moc nemělo smysl hledat), šila jsem a přemýšlela, jak tu novou vášeň zužitkovat. Postupně se mi do hlavy začal vkrádat nápad, že vytvořím svou vlastní značku a budu šít pro lidi :-). Byl to nápad velmi ambiciózní, možná na tu dobu až přehnaný, ale já šla krůček po krůčku za svým snem a dnes, rok na to, vám tu píšu svůj první článek na blog, jak to vlastně všechno začalo :-) Můj sen se začal plnit! Samozřejmě, že jsem na to nebyla sama. Od začátku mě nesmírně podporují všichni moji blízcí, kamarádi a známí, mnoho z nich se podílelo nejrůznějším způsobem na vzniku mé značky Radu Style a já jsem jim všem za to neskutečně vděčná. Bez nich by se to možná nikdy nestalo. Ale když ve svůj sen věříte, může se stát, že se z něj stane skutečnost.

Tak to byl můj začátek. Příště vám napíšu další příhodu z mých prvních šicích krůčků.

A budu ráda, když mi třeba napíšete i vy, jaký je ten váš příběh! Protože tak, jako mé okolí fandí od začátku mě, tak já fandím všem, kteří se nebojí a jdou za svým snem!

Mějte se krásně a sněte. Sny se totiž často můžou stát skutečností.

Vaše Radka